Už je to více než 2 roky od doby, co k nám do WOO nastoupil do své první pracovní zkušenosti v marketingové agentuře Martin Fryč. Z CVčka na Accounta se hned po pohovoru stala pozice Opportunity Managera, tedy obchodníka. Přečtěte si 5 věcí, na které přišel během své dvouleté cesty. Článek je sice o něco delší, než je u nás zvykem, ale pokud o práci v agentuře přemýslíte, nebo si nejste jistí, že je to práce pro vás, určitě stojí za přečtení. Martinova jízda právě začíná, užijte si to!
5 věcí, co jsem zjistil za 2 roky v marketingové agentuře
Původně jsem si ani nedovedl představit, co vše to vlastně obnáší. Nejen, že bych měl mít znalosti produktů a hodnot agentury, marketingu jako celku, ale zároveň být schopen to celé zobchodovat a udržovat kontakt někdy i s 50 různými lidmi a značkami v jeden čas, přičemž každá má jiné cíle, možnosti, vize. A co víc, že já jsem ten, který reprezentuje celou agenturu, její hodnoty a jméno samotného majitele, chce to mít koule odevzdat tuhle zodpovědnost tehdy 24 letému týpkovi, který v marketingu předtím nikdy nedělal. (+1 bod pro Petra)
Po 2 letech věřím, že je správný čas se podělit o to nejdůležitější, co jsem zjistil. Cítím, že pro spoustu lidí může být rozhodnutí o vstupu do agenturního prostředí trochu oříškem a doufám, že někomu pomohu v rozhodnutí a nebo rozvinu diskuzi o zkušenostech kolegů z jiných agentur. 🙂
1) První měsíce jsou fakt náročný
Moje naivní představao tom, že první týden pochopím všechny interní systémy a fungování, v tom druhém agenturní kulturu, ve třetím už vím, kdo co přesně dělá a v tom čtvrtém začnu agentuře generovat první zakázky, mě opustila celkem brzy. Jasně, je to trochu demotivující, protože jako cílevědomý člověk jsem si říkal, že vlastně agentuře neodevzdávám tolik, kolik mi ona dává nazpět.
A to je hned první myšlenka. Sakra, nechoďte na pohovor jen s tím, co chcete od firmy za peníze, benefity, work life balance a další super věcičky, pokud tam nejdete i s tím, co za vás firma získá a jestli to dává oboustranně smysl. Je to jako jít na první rande se slečnou a říct ji, ať mi zaplatí večeři, pohlídá mi doma rybičky, když jdu s kamarády na fotbal a k tomu chci, aby mi dávala vědět o tom, kdy kam s kým jde, protože přeci mám na Tinderu dalších 10 matchů, tak si můžu vybírat. Je to o vztahu, jako v životě vše. A pokud přemýšlíte jednostranně, nebude to fungovat.
Co do vás vlastně firma investuje?
- vaší výplatu po dobu 3-6 měsíců, kdy se teprve zaučujete a vaše přidaná hodnota firmě neodpovídá tomu, co vám platí. To je realita, kterou druhá strana podstupuje
- čas manažera, který má úplně jinou finanční odměnu než vy a mohl by v daném čase dělat něco, co firmě vydělá peníze hned, ale investuje ho do vašeho rozvoje. Nemluvě o času kolegů, kteří se snaží vše vysvětlovat a pomáhat, jak jen to jde
- HR – inzeráty nejsou zadarmo a mnohdy fakt nestačí k tomu, aby se nabral ten pravý člověk
- nervy a nejistotu – a já to teď neskutečně chápu. Ty potřebuješ obsadit pozici, v agentuře často docela last minute, a první 2-3 měsíce teprve zjišťuješ, jestli v praxi zvládneš to, co se od tebe očekává. A když to nevyjde? Další týdny hledání a kolečko začíná znovu.
Když tohle chápete již před prvním pohovorem, tak to fakt pomůže. Je to ukázka uvědomění fungování celého ekosystému. Agentura potřebuje klienty, aby měla peníze na chod a na lidi, kteří zase potřebují peníze na život. Co tedy přinesete agentuře za peníze, co do vás investuje? Jak ji pomůžete v růstu?
2) Stres a jak s ním pracovat
Jasně že stres je v agentuře častý. U mé pozice dvojnásob. Pokud nedonesu obchod, nebudeme moci růst. Nedej bože, aby se muselo propouštět. A já si stres oblíbil. Pushuje totiž moje hranice a jen v moment, kdy se dostane člověk na svoji hranici, se může reálně posouvat.
Ale ten stres je u všech pozic. Deadliny od klientů jsou někdy fakt knop, někdy i nereálné. “Kecy” o time managementu jsem ze startu spíše ignoroval, mladá naivita. Realita je taková, že pokud se nezvládne člověk na chvilku zastavit a rozmyslet si, jaké kroky bude dělat, kdy je bude dělat a jak k tomu přistoupí co nejvíce efektivně, tak vznikne fakt nepříjemný pocit. Frustrace. A i s tím se musí člověk naučit žít. Nevyhraje se tendr, odejde klient, nepovede se kampaň. To vše přijde, vyhnout se tomu nedá. Mnohem důležitější je, jak se k takové situaci postavíte. Můžete být naštvaní a nechat si tím kazit další dny a nebo si říct, co jsme mohli udělat lépe, ať už jako tým a nebo přímo VY. A příště to již neopakovat.
A hlavně panebože, pokud se stane průser, o kterém víte, komunikujte to směrem nahoru. Jakmile je člověk ve věci zainteresovaný, často má velmi zúžené vidění a přijde mu, že není východisko. A nebo se prostě bojí, že na něj někdo bude zlý. No jo, ale proto máme manažery! Ti už za svoji kariéru zažili fakt horší situace, než která se vám právě stala. A taky mají větší nadhled nad situací a dokáží přinést mnohdy jednoduché řešení. Čím déle budete něco takového tutlat, tím se nabaluje ta sněhová koule průseru. A je fakt rozdíl, když sousedovi hodíte na jeho dům sněhovou kouli a nebo se budete dívat, jak mu ho sebere lavina.
Time management by mohl být samostatný topic, ale je to úzce spjaté se stresem. Fakt nedává smysl mít mezi meetingy 30 minutové pauzy. To si po jednom uděláte kafíčko, zakecáte se, začnete přemýšlet, co teď vlastně budete dělat a ejhle, za 5 minut mi začíná druhá schůzka! Tak to jdu do zasedačky, ať si nastavím kameru, mikrofon a otevřu si poznámky. Já s tím pracuji tak, že mám ideálně 5-15 minutové pauzy mezi schůzkami. To je ideální čas na to si zapsat poznámky z první schůzky, resetovat focus na tu další, na chvilku se zvednout, protáhnout se, dojít si pro vodu a připravit na další call. Když totiž máte 4-5 takových schůzek za den, tak je to hodina času, co ušetříte. A efektivita fakt není věc, kterou chce jenom zaměstnavatel, aby z vás “vytřískal” co nejvíc. Měli byste to chtít i VY, protože pokud jste efektivní, tak se sám nedostáváte do stresové situace, která v důsledku nejvíc ubližuje vám. A tady už nemluvím o pracovní stránce, ale především té psychické, která se může přenést i do osobního života.
3) Rutinní věci nechám na později… a sakra!
Tohle bylo pro mě to nejtěžší a přiznávám, že do teď to je pro mě oblast se sakra velkým prostorem na růst.
Tento bod je pro vás, pokud se vidíte v těchto situacích:
- ten zápis z meetingu dám do systému až zítra, to si budu pamatovat
- tento task si posunu na příští týden a to už určitě udělám, jo aha, to jsem říkal i před týdnem…
- ten task vytvořím teď, ale informace pro ostatní tam dohodím pak
- udělám si na to novou tabulku, ať to mám rychleji a potom je sloučím do jedné
- je jedno jak ten dokument pojmenuji, si to přeci zapamatuji a pak to lehce najdu (btw. stálo mě to 15 minut hledání a to bylo jen o týden později!!)
- ten CRM systém vyplním až přijdu domů
Věřte, že to je asi největší challenge, zvlášť když z mé pozice je těch projektů, klientů, produktů, timeline, deadlinů, ale i fází jednotlivých dealů tolik, že je všechny fakt nedokážu vyjmenovat bez CRM systému.
Co tím chtěl básník říci? Pracujme s krátkodobou pamětí. Je to fakt největší diamant, co máme.
Máme to čerstvě v hlavě, tak to rovnou zapišme a pak přejděme na další práci. Možná vám teď trochu dochází, že to má spojitost s time managementem. :)) Vracet se další den, v horším případě za pár dní ke starší schůzce není teda moc efektivní.
4) Život v agentuře není fér, fňuk!
Občas se dostanete vy nebo celá agentura do situace, kdy po právu cítíte křivdu. Může to být v rámci výběrka, kdy se nevyhraje a feedback, který vám přijde, vám vůbec nic neřekne. Nejlépe jen “Po zvážení jsme se rozhodli zvolit jiného dodavatele. Děkujeme za váš čas, v budoucnu se na vás opět obrátíme.”
Mluvím z osobní zkušenosti, aktuálně to je již 11 měsíců, co čekáme na výherce výběrového řízení pro fakt velkého klienta a nikdo z agentur nic neví. Přišel jsem o klienta, protože se rozhodl změnit směr působení a on sám z toho byl smutný, protože to fakt dobře fungovalo a spolupráce byla super. Nebo jste pár dní před podpisem smlouvy, vše je již vymyšleno, spálené desítky až stovky hodin práce a najednou přijde zpráva, že se škrtají budgety.
Občas se může stát, že na straně klienta potkáte člověka, který má za to, že agentur je strašně moc a když té vaší dojdou nervy a nebo nebudete akceptovat mnohdy nereálné požadavky, tak mají v řadě dalších 10, kteří do toho půjdou. Já se s tím naštěstí setkal jen okrajově a s žádným takovým klientem jsme nešli do spolupráce. Proto jsem rád, že ve WOO jsme součástí AKA – Asociace komunikačních agentur, kde jsme schopni vytvářet prostor pro diskuzi na toto, ale i další témata v rámci celého segmentu. Tady totiž nekopeme za naše agentury jednotlivě, ale kopeme za celý ekosystém a společně, aby byl dlouhodobě udržitelné a příjemné místo pro práci a rozvoj. I proto vznikla například iniciativa Férový Tendr.
Agentura je pro lidi, kteří mají osobní motivaci se posouvat a něco dokázat. A když na learningu z výběrka přijdu s tím, že jsme to nevyhráli, ale vlastně nevím reálné důvody, proč to nedopadlo a můžu si to jen domýšlet, tak co to s podobně smýšlejícími lidmi asi udělá?
V předchozích příspěvcích na LinkedInu se tomu věnuji několikrát, takže se zase opakuji, ale panebože, některé zadávací dokumentace mají 10, 20 stránek a k tomu 3 excel soubory, dalších 10 dokumentů co se musí zapracovat a poslat a klient následně nemá čas na to napsat alespoň 3 body, v čem jsme byli horší, neboli kde máme prostor ke zlepšení? Co od agentury klient očekává, když je za rok nebo dva pozve do dalšího výběrka? V horším případě účast odmítne, v tom lepším (myšleno pro klienta…) se ho zúčastní znovu a nebude schopna zapracovat zpětnou vazbu z minula, aby přinesla lepší návrhy pro klienta a tak i posunula samotnou úroveň tendru.
Jsem se zas nechal unést, pardon. :))) Long story short – občas to bolí, ale nejste v tom sami. Frustraci jsem se naučil komunikovat směrem nahoru, pochvaly směrem dolů. To je nejlepší pyramidové schéma, co jsem zatím zažil! (+2 body pro Petra)
5) Úspěch – jak s ním pracovat?
Pojďme to ukončit na pozitivní notu! Úspěch je super věc. Je to zadostiučinění, že máte fakt hodnotu pro svoji agenturu. Že to celé má smysl. A ještě k tomu, když přijde pochvala od vašeho manažera, no jééje, to vám dá i úsměv na tvář! :))
Ale dávejte si na to pozor. Za tu dobu jsem zjistil, že úspěch může být často horší, než neúspěch, když s ním neumíte pracovat.
První je důležité si uvědomit, kdo vlastně za úspěchem stojí. Je váš? Super, tak to si zasloužíte plný kredit! Byla za úspěchem práce dalších členů týmu a nebo dokonce je to především jejich práce, ale daný úspěch byl komunikován vám? Předejte ten kredit těm, kteří za tím reálně stojí. Velmi často to je úspěch vícero lidí, pokud se dostanete do pozice manažera a nebo v rámci projektu vedete tým exekuce, tak si uvědomte svoji pozici a pozici dalších. Vy se určitě můžete pyšnit tím, že jste správně vysvětlil týmu co od nich potřebujete, rozdal úkoly a konzultoval jednotlivé součásti. Ale s tím kreativním konceptem nebo influencerem, co klienta nadchnul, jste asi nepřišel vy, že?
A za druhé… je fakt lehké se nechat úspěchem opít. Zvlášť, pokud je velký. Ale nejste fotbalista, abyste celou kariéru žil z toho, že jste vyhrál Champions League. Buďte na sebe pyšní, že se něco fakt povedlo! To nejlepší je vyhrát s kampaní nějakou tu soutěž, to je pocit, co i mně zatím chybí, ale určitě to je super! 😀 Ale další kampaně a klienti na váš návrat do full focusu čekat nebudou.
Rozdílem mezi špatnou a dobrou agenturou je to, jak se chová ke svým dlouhodobým klientům. Minimálně tedy za mě. A jsem fakt pyšnej, že toto je u nás velmi důležité téma. Nikdy se nechci dostat do situace, kdy bychom si řekli: “jsou u nás už 2 roky, každý měsíc se tam udělá jen toto a toto a jinak nic nechtějí.” – styděl bych se. Práce v agentuře je totiž chuť posouvat sebe, agenturu, ale především i klienta. A proč?
Agentura není nic jiného, než nástroj na plnění cílů. Jasně, tohle je drsný tvrzení a ne vždy musí platit. Ale v rámci hierarchie je to jasné – HQ korporátu má požadavky na lokální zastoupení případně samotné nejvyšší vedení lokálu má nastavené cíle, ty marketingové a obchodní komunikuje zodpovědným osobám, kteří se následně velmi zjednodušeně stávají loutkáři (ten týpek, co ovládá loutkové divadlo), kde pracují s X agenturami (loutkami) a starají se o to, aby celé představení skončilo podle plánů. Agentura je ale narozdíl od loutky živá a její přístup může pozitivně i negativně ovlivnit, jak to skončí. Abych pokračoval v přirovnání, tak to je jako kdyby loutce najednou upadla noha a nebo naopak ožila a řekla “v klidu, teď udělám backflip a diváci budou tak nadšení, že přijdou i příště”
TLDR – AGENTURA PŘEBÍRÁ KROMĚ PENĚZ OD KLIENTŮ I ZODPOVĚDNOST ZA DORUČENÍ VÝSLEDKŮ.A věřte mi, že klient to fakt pozná. Jde o partnerský vztah oboustranné důvěry a my na straně agentury jsme ti, kteří mají přicházet s efektivnějšími způsoby, s inovacemi, s něčím, co nám pomůže plnit cíle co nejlépe to jde.
BONUS – KOMUNIKACE!
Wow, vy jste to dočetli až sem? 🙂 Tak to si zaslouží nějaký ten bonus…
Moje zkušenosti jsou z agentury, kde velká část projektů má propojení s influencery, ale věřím, že u ostatních typologií agentur to bude dosti podobné. Vše je o komunikaci. Je fakt na prd, pokud si něco domýšlíte. “Já si myslel, že to je jasný, tak jsem to nezmínil”, “To by přeci měl ten influencer vědět sám”, “Klient toto určitě neočekává” … to jsou všechno fráze, které vás staví do pozice nejistoty. Může to procházet, dokonce i celkem dlouho, ale ta pravděpodobnost průseru se zvyšuje a zvyšuje a pak bum, návrat k druhému bodu článku.
Je to tedy delší, než jsem čekal, tak snad to k něčemu bude! Budu rád, když mi dáte vědět do komentářů svoje pohledy, názory, cokoliv. 🙂 Za sebe mohu říct, že si neumím představit, že bych získal větší ať už pracovní či osobní rozvoj jinde, než v agentuře. Agenturní svět ti dá neomezené možnosti, ale udrží se ti, kteří se z toho nepos*rou. 🙂
WOO je pro mě fakticky druhá rodina, stojíme při sobě v dobrém i špatném, doufám, že i vy to tak máte a případně pokud se po práci v agenturním prostředí rozhlížíte, tak takové místo najdete.